Artalk podcast

Umění a radikalita v postsocialistických zemích 1/1: Max Máslo a Zbyněk Baladrán

Tento díl se věnuje problematice, jak se vnímání radikality nebo politicky angažovaného umění u nás (ne)vztahuje k reflexi minulosti před rokem 1989. Společně s umělci Maxem Máslem a Zbyňkem Baladránem rozebereme, vycházejíce z jejich umělecké praxe, jakým způsobem bylo u nás v 90. letech politické či angažované umění nejdříve zapovězeno a následně, zejména díky manželům Ševčíkovým, znovu rehabilitováno. Dnes už se zdá v pořádku, když mluvíme o politickém umění, ale co vlastně znamená tvořit a jednat radikálně? Souvisí vnímání radikality s rokem 89, nebo v současné situaci, kdy konflikty jako válka v Ukrajině a genocida v Gaze eskalují, je třeba znovu hledat způsoby a projevy radikality? Kam by měl směřovat aktivismus v umění?

Umění a radikalita v postsocialistických zemích 1/2: Polina Davydenko

Umělkyně Polina Davydenko se ve své tvorbě zaměřuje převážně na médium fotografie, jež propojuje s videem, zvukem a textem. Od začátku války v Ukrajině se aktivně angažuje a svou uměleckou tvorbou se snaží přispívat mimo jiné k rozšíření povědomí o tom, co se v Ukrajině děje, a také o stavu tamní levicové scény a jejím zapojení se ve válce. V tomto díle se budeme bavit o aktivitách Poliny v Ukrajině, o přístupu k válečné fotografii a o tom, jak vůbec zobrazovat válku. Je dokumentární fotografie účinným prostředkem, jak zaznamenávat každodenní realitu země ve válce? Co je radiální a aktivistické v kontextu umění v této situaci? Kde je místo pro umění a jak pomáhá?

Umění a dekolonizace v kulturně-politických souvislostech 2/1: Zora Hesová a Vjera Boroza

V České republice stále panuje pocit, že jsme se jako území, jež bylo většinu své existence pod větším státním útvarem, přímo neúčastnili kolonizace, tím pádem se nás diskuse o kolonialismu netýká. V tomto díle se budeme bavit o tom, proč se i nás tato diskuse týká, a to s politoložkou Zorou Hesovou a teoretičkou a historičkou umění Vjerou Borozan.
V podcastu také uslyšíte, že je potřeba být obezřetní, v jakém kontextu tento pojem používáme, aby se z něj nestala prázdná fráze, která je tak často dezinterpretována. Jak se v uměleckém světě využívá i zneužívá pojem dekolonialismu? Jak souvisí dekoloniální myšlení s odmítnutím komunismu? Co má společného dekoloniální diskurz s kulturními válkami v současnostim, koncem liberalismu a narůstajícím rasismem a extremismem?

Umění a dekolonizace v kulturně-politických souvislostech 2/2: Eva Koťátková

V tomto díle si budeme povídat s umělkyní Evou Koťátkovou. Koťátková v rámci své umělecké praxe využívá principy dekoloniální transformativní pedagogiky a rozšiřuje povědomí o dekoloniálních principech, které nás učí citlivosti vůči světu a těm tzv. druhým. Budeme mimo jiné rozebírat, proč se tento diskurz týká nás všech, našich každodenně žitých realit a jak může umění a umělecká praxe pomoci k rozkrývání mocenských vztahů. Proč je i příběh žirafy dovezené z Keni v 50. letech důležité téma k rozkrývání minulých událostí a jakým způsobem lze perspektivou dekolonizace zkoumat historické archivy?

Podoby nové vlny nacionalismu ve vizuální kultuře a historických souvislostech 3/1: Milena Bartlová a Andrea Průchová Hrůzová

Tento díl se bude věnovat fenoménu nové vlny nacionalismu, přičemž se, společně s kunsthistoričkou Milenou Bartlovou a socioložkou a teoretičkou vizuální kultury Andreou Průchovou Hrůzovou, zaměříme na jeho projevy v současné vizuální kultuře v kontextu možných historických paralel: rozebereme mimo jiné některá dějinná národní klišé, jako je například často skloňovaná role oběti „našeho malého národa“.
V tomto díle tedy budeme rozebírat, jak souvisí koncept národního umění konstruující se na přelomu 19. a 20. století se současnými extremistickými názory a projevy ve vizuálním obsahu na internetu, a společně se ptát, zda se dají hledat paralely mezi tehdejšími společenskými způsoby uvažování a těmi dnešními. Může vůbec existovat současné umění, kterému je vlastní tzv. nový nacionalismus? Co vlastně tyto podoby paradoxně globálního nacionalismu a extremismu v konečném důsledku znamenají? Kde hledat styčné body s koncem 19. století a čeho se v tomto ohledu případně vyvarovat? Jak velkou mocí v současnosti vládnou obrazy?

Podoby nové vlny nacionalismu ve vizuální kultuře a historických souvislostech 3/2: Jiří Sirůček

V tomto díle společně s teoretikem médií a kurátorem Jiřím Sirůčkem narazíme na to, že umění a kultura mají stále moc, možná větší, než jakou si přiznáváme. Nevyužívají ji však ti správní lidé… Jakým způsobem se tomu bránit a jak souvisí umění postinternetu se sílící pravicovou uměleckou scénou v USA? Jaký vliv má filozofie Temného osvícenství na současnou politiku v USA? Kdy je postironie principem subverze v umění a kdy naopak relativizuje podstatné fenomény, které potom přímo ovlivňují politiku?

Centrum a periferie v kultuře a umělecké praxi 4/1: Jiří Ptáček a Olga Škochová

V tomto díle budeme rozebírat vztah centra a periferie v kontextu kultury a umělecké praxe. Jak jsou regiony opečovávány v rámci kulturní politiky? Je kulturní politika stále stigmatem spojovaným s minulým režimem? Je současné vizuální umění v regionální kultuře minoritou, anebo jsou naopak regionální galerie na vzestupu?
Oba dva účinkující vycházejí ze své vlastní praxe: Olga Škochová jako fungující členka firmy ONPlan, kde se zaměřuje na kulturní plánování a strategie pro města v regionech, a Jiří Ptáček především jako kurátor, umělecký kritik a nově jako pedagog na Ostravské univerzitě, kde společně s Hanou Puchovou vede ateliér malby. Jak přijmout skutečnost, že naše starosti v kontextu regionální kulturní politiky nejsou zapříčiněny pouze nedostatečným pochopením liberálních struktur, ale že jsou to místní verze aktuálních evropských a globálních problémů?

Centrum a periferie v kultuře a umělecké praxi 4/2: Kateřina Žák Konvalinová

V tomto díle si povídáme s audiovizuální umělkyní a performerkou Kateřinou Žák Konvalinovou. Její umělecká praxe se zaměřuje na rurální principy a ekologické zemědělství. Kateřina se po absolvování Akademie výtvarných umění v Praze přihlásila na tříletý vzdělávací program zaměřený na ekologické a regenerativní zemědělství a chovatelství. Ke škole je přidružená farma Jednorožec, založená na komunitně podporovaném zemědělství, kde Kateřina nějaký čas pracovala. Společně se bavíme o tom, jak si neromantizovat odjezd z města na venkov, kde stále není dostatečně vybudovaná infrastruktura pro umělce a umělkyně. Zamyslíme se také, jak produktivně obohacovat a souběžně netokenizovat kulturu v regionech.